Mafia III recenze

15.11. 20165014x0 Komentářů

Tímto článkem bychom rádi zavedli tradici, že pokud se na trhu objeví skutečně zajímavá hra, tak na ni uděláme recenzi. A čím jiným začít než právě Mafií. Pro majoritní českou hráčskou populaci je toto jméno velice známé, a pokud ne, tak si trošku přiblížíme, proč by ji každý český hráč měl znát.

mafia3

V roce 2002 vydala firma Illusion Softworks hru Mafia, která se odehrává v období roku 1930 na americkém kontinentě ve fiktivním městě Lost Heaven. Pod taktovkou Dana Vávry, hlavního scénáristy a režiséra, tak vznikla na první pohled obdoba západního hitu GTA, která se však od svého konkurenta lišila natolik, že si ihned získala srdce fanoušků a stala se jako jedna z prvních českých her skutečně světoznámou. Hra totiž disponovala na tu dobu nejen úžasnou grafikou a realistickým ztvárněním klasické Ameriky třicátých let, ale hlavně skvělým mafiánským příběhem a pro našince i památným dabingem. Hru v té době totiž dabovaly české celebrity, jako například Petr Rychlý. V roli Tommyho Angela, obyčejného taxikáře, se díky víru událostí dostanete do role italského mafiána. To přináší své výhody, jenže také trvalou hrozbu smrti sebe či blízkých a zrady od svých přátel. Příběh více popisovat nechci, protože nejenže by to mohlo některým z vás zkazit zážitek, ale ani objem celého článku by na to nestačil.

V roce 2010, tedy o celých 8 let později (což je na „pokračování“ velmi dlouhá doba) vyšel další díl, který nesl předvídatelný titul Mafia II. V hlavní roli je zde Vito Scalleta, Ital ze Sicílie, narozen roku 1925, který s rodinou emigroval do USA. Ihned zaznamenáte krušný začátek, kdy mladý chudý imigrant musí vykrádat auta a obchody, aby se vůbec uživil a přežil. Jak to tak bývá, při svých činech byl jednoho dne chycen a protože tou dobou již byl plnoletý, dostal možnost jít buď do vězení, nebo narukovat do armády. A protože to bylo v roce 1943 a Vito zvolil vojnu, je jasné, že první herní krůčky byly vedeny proti nacistům. Ve zkratce, abych opět neprozrazoval děj, jedná se o klasický italsko-americký mafiánsky konflikt plný zvratů a zrad. Z herního hlediska byl hře vyčítán dlouhý vývoj a s tím spojené, že spousta slibovaných novinek zde nenašla své místo. I konec děje je zde svým způsobem dosti zkrácený a nic hráči neřekne. Jen ho nechá tápat se spoustou otázek. Proto byla Mafie III velice očekávána.

Z historie do současnosti. Vývoj Mafie III byl během posledních let dosti složitý a firma vlastnící českou pobočku 2K Czech (původní Illusion Softworks) nebyla s jeho postupem spokojena, takže se stala velice nemilá věc. 2K Czech bylo rozpuštěno a dosavadní vývoj Mafie III byl pozastaven, aby byl následně předán americkému vývojáři Hangar 13 (i když menší množství čechů z původního týmu zde našlo práci). Tím česká hra ztratila nejen většinu původních zkušených vývojářů, ale pro nás možná důležitější, přestala být českou. Jediný klad je, že jsou zde aspoň české titulky, avšak kvalitní český dabing předchozích dílů už je pouhou minulostí. Proto bych rád tuto recenzi chtěl pojmout více méně nezaujatě, protože se jedná spíše o další open-world (otevřený svět) hru, než o přímé pokračování české klasiky.

Toť vše k velice náročnému úvodu.

Hra začíná kolem let 1968 a ihned vás zaujme, že úvodní scénky jsou tvořeny jakoby ze současnosti ve městě New Bordeaux. Vše se totiž snaží nastolit dojem, že se díváte na dokument předložený jeho protagonisty, knězem Jamsnem či vyšetřovatelem Maguirym, vyjadřující mafiánské praktiky šedesátých let. Hra sama je prokládána mezi záběry onoho dokumentu a dvěma obdobími hlavního hrdiny, Lincolna Claye. V jednu chvíli jste uprostřed loupeže obrněného vozidla na převážení peněz, a za chvíli se koukáte, jak Lincoln sedí u nádraží po čerstvém návratu domů jakožto voják a veterán vietnamské války. Průběžně se také dozvídáte, že Lincoln je sirotek a po návratu se těší na svoji adoptivní rodinu včetně kněze Jamese, jež je zde mnohem mladší. První hodina hraní se velice těžce popisuje, protože hra na vás chrlí velké množství jmen, přesto si obrázek uděláte, a prokládání sekvencí dokumentu a samotného hraní zde velice dobře funguje. Během této doby se setkáte také se Sal Marcanem, místní obdobou Kmotra, který Lincolnovi oznámí, že jeho adoptivní rodina si u něj udělala velké dluhy, čímž se dozvídáte, že jeho rodina nejsou tak úplně spořádaní občané (Lincoln však tímto faktem není překvapen). Marcano tímto navrhne loupež peněz určených ke zpopelnění, čímž se dostáváte ke spojení těch dvou období, která se střídají od začátku hry. Vše vyvrcholí v úspěšnou krádež velkého množství peněz, přičemž pak následuje klasická mafiánská zrada ze strany Sal Marcana, který se samozřejmě nehodlá dělit (natož s černošskou rodinou). Zde musím podotknout, že kvůli autenticitě hra používá obrovské množství vulgarit, hlavně vůči Afroameričanům, jenže tak se prostě mluvilo a zřejmě i mluvit bude. Po konfliktu je téměř celá Lincolnova rodina mrtvá, a i on sám byl velice blízko smrti, nebýt Otce Jamese. Lincoln poté stráví několik měsíců v kómatu, aby se opět probral a zjistil, jakým zrádným činem byl téměř zabit. Pak už následuje cesta pomsty, jejíž cílem je jen jedno jméno, Sal Marcano.

Úvod hry je na jedničku zvládnutý, jen možná trochu uspěchaný, bohužel jak dobře hra začala, začne se propadat do hlubin šedi a nudy, kdy kvůli likvidaci Marcana budete obsazovat všechny čtvrtě stejným a zdlouhavým způsobem. Těchto misí je zde mnoho, a všechny fungují jako přes kopírák. Znič támhleto, zabij tohodle, donuť informátora promluvit, nakonec obsaď hlavní kšeft. Jednou je to zábavné, ale po určité době sklouznete do stereotypu, který k dohrání hry musíte zopakovat nespočetněkrát, nehledě na fakt, že jestli potřebujete ve hře peníze na lepší zbraně, budete muset před obsazením hlavního kšeftu získat všechny informace a oslabit jejich infrastrukturu, což vám pak ulehčí práci tím, že ten hlavní kšeft bude bránit méně ozbrojenců. Poté už jen stačí čtvrť předat některému ze společníků, čímž se k nim dostávám. To společníkům budete všechny čtvrtě předávat a oni vám na oplátku budou dávat část výdělků a také různé bonusy. Jsou zde tři kápové. Cassandra, která má na starost haiťany a libuje si ve zbraních, takže vám může zajistit dodávku, u které nakoupíte zásoby a zbraně. Burke, což je klasický irský ožrala (jinak se to napsat nedá), který má na starosti překvapivě iry, a zajistí vám dostatečně rychlé fáro, kdykoliv o něj požádáte. Poslední je tu sám Vito Scalleta, hlavní protagonista druhého dílu, který má na starosti tu klasičtější část mafie, takže můžete zavolat consigliere a ta za vás vyzvedne všechny úplatky společníků, případně si zavoláte auto plné ozbrojenců na pomoc. Krom těchto tří je zde i John Donovan, kolega z vietnamské války a pracovník CIA, který je zde proto, aby Lincolnovi pomohl naplánovat operace na likvidaci jednotlivých cílů, které pracují pro Marcana.

Všechny významnější sekvence jsou po scénaristické stránce opravdu povedené. Postavy působí reálně, sem tam se objeví i troška toho humoru, a když pak plníte vedlejší mise (kde nejsou tak důležité rozhovory), připadáte si, jako kdyby byly dabovány automatem. Holt budete mít pocit, že hrajete dvě rozdílné hry.

A v tomto ohledu to bude pokračovat dál, protože je tu stránka ohledně přestřelek. Tedy ne tak doslova, většinu úkolů lze projít ve stealthu (potichu), kdy budete postupně zabíjet nepřátele s nožem v ruce. V tu chvíli se projeví obrovská slabost umělé inteligence a Lincolna neuvidí, i když se bude schovávat jenom za obyčejným stolem, naopak ho uvidí, pokud se u stolu nebude „krýt“. Ve chvíli, kdy si ho totiž ochranka všimne, je jedno zda při tom vystřelí a zakřičí, nebo jen spadne na zadek a nevydá ani hlásku. Najednou o vás kompletně všichni vědí a ví přesně o vaší poloze. Jenže tahle část ohledně střílení je mnohem zábavnější než tichý postup, protože AI už začne reagovat, že po nich někdo střílí, a snaží se adekvátně schovat, i když často tak, že jim třeba hlava kouká z plotu, takže jsou stále snadným cílem (aspoň body za snahu). Pocit střílení je zde slušný a je rozdíl někoho upižlat automatickým samopalem nebo na něj raději vytáhnout pět-a-čtyřicítku. Velice jsem si zde užíval možnost brutálního sražení, které pokud máte v ruce zbraň, tak proběhne dost drastická animace odstřelení nepřítele tou danou zbraní, což je asi nejlepší vidět u brokovnic.

Při hlučném střílení se určitě setkáte i s policií, která je tu dosti prapodivná. Na rozdíl od předchozích her vás nechá jezdit na červenou, ignorovat maximální povolenou rychlost a třeba tím sestřelit protijedoucí auto. Ale ve chvíli, kdy do policejního auta ťuknete, nedej bože poběžíte kolem, okamžitě vytahuje své zbraně a bez čekání vás kropí olovem. Při útěku pak dojde k přestřelce v autech, kdy i na počítačích za vás pracuje automatické zaměřování, které dokáže na jednu ránu sejmout řidiče nebo bez problémů prostřelit pneumatiky, což má za následek kolizi a explozi. Béčkové filmy by měly radost, ale už ne někdo, kdo uznává značku Mafie s reálným ovládáním aut.

Když už budete jezdit po městě, také by vás určitě zajímalo, jak je zpracované. Stejně jako všechny předchozí prvky, rozporuplně. Na jednu stranu tu máte velice pěkné město s různými čtvrtěmi, které vypadají autenticky. Na straně druhé je to město velice prázdné bez možnosti cokoliv krom příběhových úkolů a sbírání bonusů dělat. Bonusy – to jsou různá čísla Playboye, obálky desek a podobně, ve hře vám to ale k ničemu není, jsou to klasické colletibles. Navíc je tu spousta budov jako přes kopírák, na což si nelze úplně stěžovat, ale jejich množství je až alarmující. Nemluvě o množství železničních a tramvajových tratí, které jsou naprosto nevyužity. Projíždějící vlaky a tramvaje by přece dodaly hned městu víc živosti.

Teď ještě k technické stránce hry, která to odpískala asi nejvíc. Hra využívá značně upravený engine druhé Mafie. Zatímco ta vypadala velmi pěkně a využívala jako bonus efekty PhysX (fyzika skleněných střepů, třísek a kouře), zde se odehrává jedno velké divadlo. Hra vypadá velice ploše, nefunkční a rozmazané stíny, děsivý postprocessing a podivné světelné efekty. Několikrát se mi stalo, že běžím po ulici a najednou celá obrazovka ztmavla, aby se pak zase rozsvítila. Vypozoroval jsem, že se hra snaží napodobit světlost, když přes slunce přechází mrak, jenže tento efekt je zde tak neplynulý a špatně udělaný, že vás až zarazí. Je tu také přítomné rozmazání pohybu, které ale není optimalizované a zbytečně rozmazává i věci pomalu se pohybující. Korunu tomu všemu nasadila obecná optimalizace, takže je hra extrémně náročná na hardware. Plynule si zahrají jen majitelé silných sestav, přestože vše vypadá nemastně a neslaně. Navíc při vydání hry byla aféra, že hra byla uzamknuta na 30FPS, která některým lidem (včetně mě) naprosto kazila zážitek. Opravný patch (který tento limit odstranil) vyšel hned druhý den, ale otázkou je, proč nebyl k dispozici už při vydání.

Hodnotit tuto hru je velice obtížné. Na jedné straně tu máte dobrý nápad, dobrý (i když klišé) příběh, dobře si zastřílíte i zajezdíte, užijete si honičky a hlavně je tu opravdu úžasný dobový soundtrack (už jen ten fakt, že při zapnutí začne hrát Hendrix). Na straně druhé jsou tu repetetivní úkoly, mizerná umělá inteligence a strašné technické zpracování. Navíc nad celou hrou stojí jako stín předchozí dvě Mafie. Já osobně si hru užil, ale ne tak, jak jsem doufal (a to jsem v nic nedoufal). Proto bych hru označil jako čistý průměr. Nikoho vyloženě neosloví, nikoho vyloženě neurazí, je to jen další šedá myška herního průmyslu, na kterou se brzy zapomene, i když my v tuzemsku jen tak asi ne.